8. Bílá skála a významné události

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 5.44 MB

Pověst o zázračném zachránění knížete Jaromíra roku 1003

Je pravděpodobné, že ještě mnohem dříve, než na Velízu proběhla legendami opředená událost, zde existovala tvrz - lovecký (knížecí) dvorec. Legenda vypráví, že český kníže Jaromír na Velízu nechal postavit někdy mezi lety 1004 – 1012 kapli. Vyrostla nad mohutným pařezem poraženého posvátného dubu, který byl proměněn na oltář. Podle pověsti byl kníže v roce 1003 na lovu zajat nepřátelskými Vršovci, v čele s Kochanem. Napřed ho přeskakovali na koních a pak před smrtícími šípy knížete Jaromíra ochránil svým pláštěm sv. Jan Křtitel, proto mu byla později postavená kaple zasvěcena.

Bílá skála
Není zcela jisté, kde původní (snad dřevěná) kaplička stála. Někteří badatelé se domnívají, že to mohlo být poblíž takzvané Bílé skály, vystupující z jihozápadního svahu hory. Právě v ní se otevírala ještě v 19. století romantická Kochanova jeskyně, kde prý vůdce Vršovců Kochan našel úkryt. Ukryl se tu před Jaromírovou družinou, která mu přijela na pomoc poté, co slyšeli troubení věrného sluhy Hovory.

Bílá skála, dnes už se neví, kde přesně se Kochanova jeskyně nalézala

Kochanova jeskyně

Podle pověsti v této jeskyni sídlili křesťanští poustevníci, předchůdci pozdějších benediktinských mnichů. Někdy kolem roku 1850 však velízská jeskyně zanikla. Nakupené balvany, pod nimiž se dutina otvírala se pohnuly a strop se zřítil. Páter Krolmus zaznamenal, že se tak stalo krátce poté, co z jeskyně vystoupil farář Dmych se skupinou hostí, jimž ukazoval pamětihodnosti Velízu.

Přemyslovský kníže Jaromír (před 975 – 1035)

Přemyslovský erb


            V dějinách zápasů o český trůn snad není většího smolaře, než byl přemyslovský kníže Jaromír. Ten na český trůn usedl celkem třikrát, nikdy se na něm ale příliš neohřál. V rámci mocenských bojů se knížete pokoušeli jeho přemyslovští příbuzní zbavit těmi nejdivočejšími způsoby.
            Ubohého Jaromíra nechal jeho starší bratr Boleslav III. Ryšavý vykastrovat, sám následníka neměl. Jaromír poprvé krátce vládl r. 1003 a možná by ho čekal osud ještě horší, kdyby s matkou a druhým bratrem neuprchli ze země. Útočiště našli v Bavorsku, ale i tady se s Jaromírem manipulovalo jako s šachovou figurkou. Každý chtěl pro sebe kousek knížecí moci a Jaromír byl ideálním kandidátem na poslušného chráněnce, skrze nějž ostatní uspokojí svůj hlad po moci.
            Když se stal Jaromír za pomoci bavorských velmožů knížetem podruhé, přišla nečekaná rána. Tentokrát ho sesadil jeho druhý bratr Oldřich. Jaromír utekl nejdříve do Polska a pak do Říše. Král Jindřich II. mu ale nepomohl, právě naopak, nechal ho uvěznit v Utrechtu. Ve vězení Jaromír strávil dlouhých 21 let! Ani tam se nenechal zlomit a stále choval naději na slavný návrat. Nakonec se dočkal a potřetí se stal knížetem. Kdoví, kdyby znal svůj budoucí osud, možná by si nechal zajít chuť.
            Když byl Oldřich roku 1033 obviněn císařem Kondrádem II z úkladů proti jeho osobě a sesazen, ustavilo říšské vojsko potřetí Jaromíra českým knížetem. Již na jaře roku 1034 však byl Oldřich císařem propuštěn a byl mu navrácen knížecí titul. Podmínkou bylo, že se o vládu bude dělit s Jaromírem (měl mu vyčlenit úděl v Čechách) a svým synem Břetislavem (měl vládnout na Moravě). Jaromír byl poté na Oldřichův příkaz oslepen a uvězněn a Oldřichův syn Břetislav před otcem utekl do ciziny.
Ilustrace Jaromír se vzdává trůnu
            Když Oldřich zemřel, vykastrovaný, oslepený a léty věznění oslabený Jaromír se raději vzdal vlády ve prospěch Oldřichova syna Břetislava I.. Život mu tohle gesto však nezachránilo. V roce 1035 byl zřejmě z vůle Vršovců zavražděn - když v noci seděl na záchodě, probodl ho vrah oštěpem zespodu až do břišní dutiny.

Vršovci

Erb Vršovců


český velmožský rod, spojený s nynější pražskou čtvrtí Vršovice. Největší moc získali v 10. - 12. století, kdy zastávali řadu významných úřadů, v 11. století konkurovali Přemyslovcům. Boleslav III. část Vršovců, včetně svého zetě, nechal vyvraždit.

Archeologický průzkum

zde prováděl kněz Krolmus, když v letech 1852 - 1861 pobýval na Velízu. Byl to průkopník archeologie, nákresy nálezů i samotné vykopávky věnoval Národnímu muzeu. V letech 1956 - 67 také probíhal archeologický průzkum pozůstatků kláštera, vedla ho dr. Květa Raichertová.

Foto křtitelnice, objevené při opravách kostela po r. 1990 – v současnosti je v kostele

PŘEHLED UDÁLOSTÍ NA VELÍZU

1003 - přepadení knížete Jaromíra

1004 - 1012 - postavení kaple

1037 - kníže Břetislav daruje Velíz benediktinům - založení kláštera

1205 - listina Přemysla Otakara I. - vrací Velízu "strážníky z Otročiněvsi dříve odňaté cizím násilím" - potvrzuje existenci kláštera

1250 - 17. listopadu -  v kostele sv. J. Křtitele obřad "opásání mečem" vilika jménem Ursus (Medvěd, Nedvěd) na příkaz krále Václava I., důkaz existence kostela

1310 - listina papeže Klimenta V. potvrzující majetek zdejšího kláštera - probošství

1421 - klášter vypálen, pravděpodobně husity

1425 - Velíz přidělen k točnickému panství

1603 - první oprava kostela, klášter ponechán pobořený

1605 - dodán nový zvon do kostela

1682 - nový oltář - nedochoval se

1770 - 1774 - přestavba kostela v barokním slohu

1787 - postavena fara

1808 - 1813 - schůzky obrozenců na faře

1837 - 1860 - působí zde páter J. Dmych

1852 - 1861 - Václav Krolmus, první archeologický průzkum

1890 - 1895 - farářem Alois Dostál, kněz a vlastenecký spisovatel

1895 - zhotoveny varhany pro kostel sv. Jana Křtitele, firma Rejna a Černý z Prahy, za 972 zlatých, zkolaudovány 5. 7. 1895

1958 - 1967 - archeologický průzkum Květa Reichertová

1991 – předání kostela obci a následná oprava pod vedením Karla Stádníka a Miloslava Černého

1999 – kostel vrácen v restituci katolické církvi

2003 – oslavy 1000 let uplynulých od událostí z roku 1003

2013 – instalován rokokový oltář převezený z Mariánského kostela v Dolních Počernicích, který pochází z roku 1749

2015 – umístěna křížová cesta od ak. Sochaře Karla Stádníka v interiéru kostela

Dne 8. října 2003 byl slavnostně předán dekret o udělení znaku a praporu obci Kublov. Od předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pana Lubomíra Zaorálka, jej převzali tehdejší starosta obce, pan Zdeněk Jirásek a paní Jitka Humlová.
Zelený kopec dole představuje Velíz, dvě zkřížené ostrve připomínají dobytí benediktinského kláštera na Velízu a v horní části je přemyslovská plamenná orlice, rodový znak v roce 1003 na Velízu přepadeného a zázračně zachráněného knížete Jaromíra.

Heraldický popis: Ve stříbrném štítě ze zeleného návrší se zlatými zkříženými ostrvemi vyrůstá od pařátů černá plamenná orlice s červeným jazykem, zlatou zbrojí a se zlatým jetelovitě zakončeným perizoniem.