6. Hrob J. L. Zvonaře

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 4.01 MB

Dosud se mylně předpokládalo, že Josef Leopold Zvonař zemřel v Praze ve věku nedožitých jednačtyřiceti let dne 23. listopadu 1865. Z matriky zemřelých farního úřadu u Panny Marie Sněžné je však patrno, že ve skutečnosti zemřel již 22. listopadu v 10 hod. ráno, včetně poznámky, že zemřel náhle a nezaopatřen.

Smuteční oznámení - parte:

Záznam z matriky o úmrtí

Zvonař Josef Leopold, chor regent in Prag, narozen v Kublově, svobodný, 40 let, příčina úmrtí Lungentuberkulose (plicní tuberkulóza), úmrtní lístek vystavil Dr. Hauschka.

23. listopadu byl vystaven pouze úmrtní list.

24. listopadu oznámily Národní listy, že „slovutný skladatel, ředitel kůru u sv.Trojice v Praze, učitel zpěvu na vyšší dívčí škole české, člen správního výboru a odboru hudebního ‚Umělecké besedy' zemřel včera ve čtvrtek 23.listopadu o 10.hodině ráno po delší nemoci tuberkulemi plic“. Podobně učinily zvláštní oznámení i další spolky - Umělecká beseda, Hlahol, Sokol a učitelský sbor vyšší dívčí školy. Soustrast nad úmrtím projevila svými telegramy i řada pěveckých spolků.

Posmrtná maska

Pohřeb se konal v neděli 26. listopadu 1865 ve dvě hodiny odpoledne. Před chrámem sv.Trojice se tísnily davy venkovských i pražských obyvatel, které drželi v pořádku ve dvou řadách stojící členové Sokola ve stejnokroji. Duchovní obřad začal přesně o druhé hodině odpolední. Hlahol zazpíval svému zakladateli na rozloučenou smuteční sborovou skladbu od Karla Bendla a po církevním obřadu mohutný sborový opus od Jana Nepomuka Führera. Po smutečním ceremoniálu byla rakev vynesena před chrám a v průvodu ji doprovázeli členové Umělecké besedy, Sokolové se zapálenými pochodněmi, učitelé a žáci Varhanické školy, členové Akademického spolku, žákyně vyšší dívčí školy, členové spolku Hlahol a řada dalších, kteří se chtěli naposledy rozloučit s touto velkou osobností českého uměleckého života. Průvod s rakví prošel Spálenou ulicí, po nábřeží, Karlově mostě, Mosteckou ulicí a konečně Karmelitánskou ulicí k Újezdské bráně, kde byla rakev po závěrečném obřadu uložena do pohřebního vozu, který ji odvezl do rodiště zesnulého. Také zde byla jeho památka náležitě uctěna. Když se blížil pohřební vůz k Berounu, shromáždilo se k poslednímu rozloučení vedle duchovenstva, řemeslných cechů a pěveckého spolku Slavoš i velké množství prostého lidu, mezi nimiž byla řada Zvonařových žáků a přátel. Slavoš zazpíval pohřební sborovou skladbu a průvod se vydal dále na cestu. Za městem se zastavil ještě ke krátkému obřadu u hřbitova a sbor zazpíval „Animasfidelium“ (duše věrných). Odtud pokračoval průvod až k domu „U města Plzně“, kde setrval za stráže Sokolů až do 11 hodin večer, pak pokračoval do Kublova.

V Kublově, kam dorazil následujícího dne v šest hodin ráno, se zastavil u Zvonařovy rodné chaloupky. Odtud měl v jedenáct hodin dopoledne začít pohřeb. Po církevním obřadu nastoupila rakev poslední cestu na velízský hřbitov. Následovaly ji Zvonařovy sestry s matkou, příbuzní a přátelé. Na velízském hřbitově byla nejprve v chrámu odsloužena zádušní bohoslužba a pak byla rakev přenesena k hrobu, kde Hlahol zazpíval Zvonařovu smuteční sborovou skladbu Přes vršiny hrobu tvého každá bouře přeletí. Poté byly připomenuty Zvonařovy zásluhy, mezi které patřilo i přičinění se na zřízení kublovské knihovny. Pohřební obřady skončily až ve dvě hodiny odpoledne.

Fotografie hrobu - průřez historií

Rozloučení široké veřejnosti dokazuje, za jak velkou osobnost byl Zvonař ve své době považován. Ještě dlouhou dobu po jeho smrti se objevují bolestné zmínky v dopisech jeho přátel, vzpomínky na jim tak drahého a nenahraditelného člověka. Jeden ze Zvonařových přátel a zároveň autor řady textů jeho písní Vojtěch Alois Šmilovský píše faráři Václavu Krupičkovi v dopise ze dne 22.prosince 1865 toto: „Buď šťastna jeho památka! Byl to pro umění čisté nadšený duch, beze všeho přídechu všedního kalu, ctnostný a obětovný, jakých v století se rodí málo, velmi málo. Místo toto buď lístkem ku jeho věnci vavřínovému.“

Interiér kostela sv. Jana Křtitele

Původní barokní interiér v 60. letech 20. století

1895 - zhotoveny varhany, firma Rejna a Černý z Prahy, za 972 zlatých, zkolaudovány 5. 7. 1895 – ve Zvonařově době v kostele nebyly

1605 – Mathias Fleminck z Rakovníka dodal zvon těžký 15 centů, což se rovná 909 kg, zvon je v kostele dodnes