5. Fara na Velízu a významné osobnosti

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 4.7 MB

Historie fary
Císař Josef II. ve svém osvícenském zápalu rušil vše, co bylo spojeno s církví -  kláštery, poutě, zázračná místa, nicméně Velízu prokázal dobrodiní. Z finančních prostředků Náboženského fondu, který byl založen z majetků získaných ze zrušených klášterů, nechal postavit faru. Aby paradoxů nebylo málo, vyrostla přímo z trosek husity pobořeného kláštera.

Současné foto fary

Založení fary
Fara byla založena 6. dubna 1787, vystavěna v barokním slohu. Poté mohla být obnovena duchovní správa na Velízu, při kostele sv. Jana Křtitele, do té doby jí vykonávalo děkanství v Žebráku. Prvním farářem se stal v roce 1790 lokalista (pomocný kněz spravující dočasně farnost) páter Jarolím Ulrich, bývalý kněz řádu františkánů z Hořovic. Naopak  posledním působícím knězem na Velízu byl administrátor František Zdrálek, který zde působil do roku 1961, kdy byl přeložen do Cerhovic. Za jeho působení byla na Velíz zavedena elektřina.

Duchovní na faře
Celkem se v letech 1790 až 1961, zhruba za 170 let, na velízské faře vystřídalo 30 katolických duchovních, z toho bylo 14 farářů a 16 administrátorů (prozatímních správců farnosti). Doba působení každého kněze činila v průměru necelých 6 let.

Nejdéle na Velízu vydržel farář páter Josef Dmych, který zde působil od 28. 3. 1837 do 1. 1. 1861, tedy přes 23 let. Nezištně pomáhal nadaným kublovským žákům, např. také J. L. Zvonařovi absolvovat vyšší školy.

Obrozenci na velízské faře
V obrozeneckých dobách byl farářem Vojtěch Nejedlý ze Žebráku, scházel se tu např. s Josefem Jungmannem, Josefem Dobrovským, Jindřichem Fügnerem... V srpnu 1862 na Velíz zavítal také K. J. Erben, to už zde působil páter Josef Vyhnálek.

Podobizna Vojtěcha Nejedlého

Podobizna Jindřicha Fugnera  od Josefa Vilímka

Podobizna Josefa Dobrovského od Josefa Vilímka

Podobizna Josefa Jungmanna

Podobizna K. J. Erbena od Josefa Vilímka

Zvonařův pobyt na faře
Po ukončení kublovské školy se J. L. Zvonař musel rozhodnout, zda se bude dál vzdělávat nebo bude pracovat. Studium na školách mimo domov bylo pro nemajetnou rodinu finančně velmi náročné, proto se nakonec rozhodl pro řemeslo.  Stal se učněm u svého dědečka v jeho krejčovské dílně, což ho však vůbec netěšilo. O jeho trápení se dozvěděl velízský farář Josef Dmych, a protože znal chlapce především jako sboristu chrámové hudby, chtěl mu pomoci. Seznámil ho s možností učitelského povolání, k němuž bylo zapotřebí vystudovat pouze jednoroční učitelský kurz v Praze. Zvonař tedy nadobro opustil řemeslo a rozhodl se pro další studium, avšak pro přijetí na učitelský kurz bylo nutné vysvědčení ze třetí třídy hlavní školy. Díky faráři Dmychovi, který chlapce potřebnou látku během tří let doučil, vykonal s dobrým prospěchem závěrečnou zkoušku na piaristické škole v Berouně. Tři léta strávená na faře pod dohledem faráře Dmycha přinesla Zvonařovi mnohem víc, než jen vysvědčení potřebné pro učitelský kurz. Farář byl totiž nadšený hudebník a právě od něj se Zvonař poprvé dozvěděl o generál-basu a pod jeho vedením pokračoval ve hře na klavír. Pilně zároveň sháněl a opisoval skladby Jana Křtitele Vaňhala, Wolfganga Amadea Mozarta aj.

Sochař a restaurátor Karel Stádník

V roce 1975 koupil faru akademický sochař a restaurátor Karel Stádník z Prahy, žák profesora Otakara Španiela, který zde až do své smrti v roce 2011 pobýval a pracoval. Hledal tu klid na práci, v jeho ateliéru byly nejen restaurovány výtvarné práce starých mistrů, ale vznikla zde i řada nových uměleckých děl, která jsou umístěna v církevních objektech a těší se velkému zájmu veřejnosti u nás i v zahraničí. Několik jeho prací je umístěno i ve zdejším kostele sv. Jana Křtitele

Díla Karla Stádníka umístěná v kostele - sv. Anežka, sv. Patrik a Křížová cesta.

Za svoji práci na záchraně vzácných církevních památek byl vyznamenán papežem Janem Pavlem II. Zasloužil se také o obnovu zdejší fary i kostela a přivedl na Velíz mnoho významných a zajímavých osobností.

Celkové foto kostela

Kostel sv. Jana Křtitele
je románsko-gotická stavba, jejíž existenci dokazuje již dokument o události z roku 1250. (Obřad "opásání mečem" vilika jménem Ursus (Medvěd) na příkaz krále Václava I. v kostele sv. J. Křtitele na Velízu).

V roce 1037 kníže Břetislav daroval Velíz benediktinům, tehdy byl založen klášter,  kostel byl jeho součástí. Pravděpodobně v roce 1421 byly stavby na Velízu zničeny husity, zkáze neunikl ani kostel. Jižně od něj jsou dodnes patrné zbytky klášterních zdí. Na rozdíl od kláštera, byl kostel postupně opraven, i když poněkud změnil svoji podobu. Původní stavba měla dvě vysoké věže, které byly sníženy, prostor mezi nimi byl během barokních úprav (1770-1774) zazděn a v celku zastřešen, vzniklo tak jeho nynější mohutné západní průčelí s cibulovitou věží.

Foto odkrytých nástěnných maleb

Nástěnné malby v kostele
Zásluhou Karla Stádníka byly při opravách kostela pod vrstvou pozdější omítky odkryty části fresky z roku 1660. V „Knize počtů zádušních kostela sv. Jana Křtitele na Velíze“( vedené v letech 1662 – 1708 ) je záznam, že roku 1660 bylo zaplacenou broumskému malíři od malování figur dle ujednání. Jednalo se pravděpodobně o některého z malířů ze sklářské huti v Broumech, kde jich bylo několik. Podle odkryté části fresky můžeme jen hádat, jak asi vypadá celá nástěnná malba.

V minulosti existovaly dvě přístavby k severní straně kostela. Byla to sakristie a také kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou přistavěli roku 1696 osadníci k severní kostelní věži. Dnes byste je tu marně hledali, ale dochovaly se na dobových snímcích.

Detail zobrazení kostela na  mapě zádušních pozemků z roku 1734 od neznámého autora zobrazuje kostel i s přístavbami. Mapa byla pořízena ještě před barokními úpravami, takže je toto nejspíše nejstarší zobrazení kostela, jak možná dříve vypadal. Mnohé cenné staré dokumenty byly jistě zničeny při požáru kláštera.