3. Škola a pomník J. L. Zvonaře

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 6.56 MB

Historie školy v Kublově

Podle některých dokumentů o historii obce Kublov, byla místní škola založena v roce 1779. V tomto období rozhodla Marie Terezie a její syn Josef II. o provedení reforem ve školství. Reformy řídila od roku 1760 dvorská komise ve Vídni, která vypracovala „Obecný řád školní pro německé školy normální, hlavní a triviální ve všech dědičných zemích“. Marie Terezie ho schválila 6. 12. 1774 a týkal se všech dětí od 5 do 12 let.

Ale již před tímto datem lze vysledovat v soupisu jmen lidí provedeném na panství Točník z roku 1651 povolání „kantor“ u poddanských obcí Kublov a Bzová. Ten ve Bzové se jmenoval Valentin Pobuda, u obce Kublov byl zapsán kantor jménem Jan N, 40 let starý.

Chyběly školní budovy, vyučovalo se ve stávajících budovách občanů, v Kublově to bylo v čp. 32 „U Kunců“ a v čp. 65 „U Kuníků“. Teprve v roce 1779 byla v chalupě č. 14 zřízena jednotřídní škola, učitelem byl Jan Velvarský. V roce 1802 byla postavena na místě původní dřevěné školy nová budova, učil Jan Lang. Roku 1867 byla rozšířena na dvojtřídní.

Podobu staré školy do plánů z roku 1802 dokreslil dne 14. června 1877 učitel Jan Šlechta, když se tento rok budova bourala.

1779 - zřízena škola v č.p. 14 – budova dřevěná

1802 - postavena zděná budova (rok 1779 je dopsán na plánek později – chybně)

1867 - rozšířena na dvojtřídní

1877 - škola zbořena

1878 - vznikla trojtřídní budova, současná MŠ

Současná budova

Roku 1878 byla škola stržena a postavena nová, trojtřídní - stávající budova - nákladem obce 12 387 zlatých 87 krejcarů. S prostorným bytem pro učitele a hospodářskými budovami, neboť za varhaničení na Velízu dostával učitel kus zádušní louky. Na počátku 20. století bylo v kublovské škole na 200 dětí, třídy po 80 dětech nebyly zvláštností.

Měšťanská škola v Broumech byla zřízena roku 1946, v Kublově přetrval až do roku 1962 první, druhý a třetí postupný ročník. Dne 1. 9. 1962 bylo školní vyučování plně převedeno do Broum a v Kublově tak zůstala jen školka, založená v roce 1940.

Mateřská škola měla původní sídlo u Charvátů v čp. 28 a potom v čp. 107 u Pavlíny Zímové, u Holečků v čp. 27 (u Poslů), Na Pěnkavce v bývalém lokále a nakonec v současné školní budově, kde je dodnes.

Foto školní třídy 1896

Foto školní třídy 1916

Foto školní třídy po II. sv. válce

Z učitelů působících v kublovské škole některé vyjmenujme: Jan Velvarský (1779 – 1801), Jan Lang (1801 – 1832), František Klier, Václav Eismann, Antonín Lego (1846 – 1874), Theodor Štěpánek (1899 – 1938), Oldřich Čermák (1938 – 1939), Miroslav Plaček (1939–1945), Jiří Suk (1947–1962). Dále František Stříbrský, Josef Gruner, Václav Rohla, František Dolejš, Josef Rosol, Laitner, Tlustý a další.

Zvonař ve škole

Roku 1829, tedy ve věku 6 let, začal Josef Zvonař chodit do školy. Krátce mu byl učitelem Josef Lang, po jeho odchodu do Mýta pak František Klier. Ten sestavil sbor, do kterého vybral i malého Zvonaře. Každý svátek a neděli provozovali figurální mši či litanie, poprvé na Boží hod Velikonoční roku 1831. Zde je tedy možné spatřovat první Zvonařovo setkání s hudebním uměním a jeho náklonnost k němu. Již po roce působení nahradil Františka Kliera starší Václav Eismann ze Bzové. Také ten pěstoval chrámovou hudbu a brzy po svém nástupu si všiml Zvonařova hudebního nadání. Začal ho tedy vyučovat hře na housle, později ještě na flétnu, klarinet a lesní roh.

Lektorát hudby

Ve školní budově v Kublově byl roku 1962 založen Lektorát hudby osvětové besedy, jehož cílem bylo udržení Zvonařovy tradice. Vyučovala se hra na housle, klavír, kytaru a harmoniku.

Památník

U příležitosti oslav Zvonařova narození byl v roce 1940 zásluhou učitele Václava Sebránka založen v domku č. 10 Památník Josefa Leopolda Zvonaře. Prováděl zde Jan Hošek, majitel tohoto domku, v památníku se konaly i některé kulturní akce.

Památník byl 21. června 1964 přemístěn do prvního patra zdejší mateřské školy. Jedná se o malou místnost, ve které můžete zhlédnout některé upomínkové předměty ze Zvonařova života i z pozdějších vzpomínkových slavností. Najdete zde portrét jeho rodičů, Zvonařovy první housle i jeho slavnou kovanou taktovku, některé věci ze soukromého života, diplomy a uznání ap.

Ke konci roku 1975 měl památník ve sbírce 112 inventarizovaných památných předmětů,v tomto roce ho navštívilo 98 návštěvníků.

Po rekonstrukci rodného domku budou předměty související se Zvonařem přemístěny tam.

Pomník

Dne 24. 9. 1871 byl odhalen z podnětu žebráckého pěveckého sboru Hlahol pomník J. L. Zvonaře, spolu s pamětní deskou na rodném domku. Místní obecní zastupitelé té doby, pravděpodobně pod vlivem veřejného mínění, neměli o tuto věc zájem. Dělali potíže s pozemkem, na němž měl pomník stát a chtěli jej umístit na hřbitově u jeho hrobu. Přestože měl J. L. Zvonař velký význam pro naši kulturu a národní obrození, bylo mu vyčítáno, že se značnou část tvorby zaměřil na duchovní hudbu a posiloval prý tak vliv katolické církve v zemi.

Původní záměr Hlaholu počítal s vytvořením klasické skladatelovy sochy, provedené z kamene. Náklady na toto dílo však vzhledem k celkově špatné ekonomické situaci v rakouské monarchii po prohrané Prusko-rakouské válce roku 1866 přesahovaly možnost jeho realizace. Proto bylo rozhodnuto zhotovit pomník v železárnách knížete Fürstenberga v Novém Jáchymově z litiny v pseudogotickém slohu. Z úsporných důvodů byla plánovaná skladatelova busta nahrazena lyrou a ratolestmi. Novojáchymovské závody byly ve své době renomovaným podnikem v rámci monarchie, nejen klasickou hutní výrobou, ale také zaměřením na odlévání uměleckých předmětů, které získaly prestižní ocenění na tehdejších předních železářských výstavách ve světě.

Autorem modelů pro tyto práce byl Bedřich Koch. Mezi jeho díla patří monumentální pomník u Chabařovic, lázeňské kolonády, pomník Josefa Jungmanna v Hudlicích, další sochy a ostatní předměty zhotovené na poli funerální architektury a umělecké tvorby, kterou lze zhlédnout na různých místech v Čechách.

Pamětní deska na domě v Praze

Umělecká beseda se zasloužila o to, že na domě č. 713-II ve Vodičkově ulici v Praze, kde Zvonař naposledy bydlel a kde také zemřel, byla roku 1872 vyvěšena pamětní deska. Původní dům už nestojí, deska zůstala na místě až do roku 1990. Dnes je považována za ztracenou.

Text na ztracené desce: „Zde žil a umřel Jos. Leopold Zvonař, nar. 22.1.1824, umř. 23.11-1865“ .

Zvonařův fond

založila Umělecká beseda roku 1874 na podporu domácí umělecké tvorby.