2. Rodný dům J. L. Zvonaře

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 5 MB    

Perokresba od Mikoláše Alše

        Zvonařova roubenka je typickým příkladem středočeské lidové architektury na přelomu 18. a 19. století, původně byla kryta došky, nyní šindelem.

            V roce 1770, kdy se zavádělo číslování domů, dostal číslo popisné 10. Byl majetkem Jana Zímy pocházejícího ze selského rodu Zímů z čp. 45, ten v roce 1809 prodal dům manželům Josefu a Dorotě Frýbertovým za částku 120 zlatých. Dorota Frýbertová byla Zímova dcera, ovdovělá Prokšová, jejímž druhým manželem se stal Josef Frýbert.

            Josef Frýbert a jeho žena Dorota hospodařili v chaloupce do 29. srpna 1823. Tehdy ji přenechali své dceři Kateřině a jejímu manželovi Františku Zvonařovi, vyučenému zedníkovi ze Bzové, za 250 zl. Od svého otce si ženich přinesl věnem do Kublova potřebné obilí, jednu krávu, jednu ovci a jedno jehně.

Malované portréty rodičů

V tomto domku se manželům Františku a Kateřině Zvonařovým 22. ledna 1824 narodil syn Josef. Pokřtěn byl 23. ledna, kmotry se stali kovář Václav Hebr a Veronika Černá, invalidy žena, jak je zapsáno v matriční knize.

Záznam z matriky o narození J. L. Zvonaře

Další děti - Antonie 16.1.1827, František 17.1.1830, Veronika 26.6.1831 a František 30.12.1833

Rodokmen Typ: PDF dokument, Velikost: 18.71 MB

Proč Leopold?

            J. L. Zvonař se narodil 22. 1. 1824 v době vyvrcholení národního obrození. Hlavním úkolem národních obrozenců bylo pozvednout český jazyk zpět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti.

Toulky českou minulostí, 660. schůzka: Ideály a iluze národního obrození 

„Představme si tu obrovskou práci vykřesat z pár osamělých jiskérek plamínek českého jazyka, české kultury, potažmo českého národa. To byl opravdu neskutečný výkon. Ti lidé do onoho zápasu vstupovali s nejrůznějšími handicapy, strachy a pózami. Aby svou nedostačivost i skepsi skryli, učinili „obrodiči“ (tak si mezi sebou říkávali, vlastenec zněl původně hanlivě) řadu drobných i zásadních opatření. Například začali tím, že ke svým příjmením symbolicky připřáhli jména starobylých hrdinů českých bájí, legend a králů. Bylo to, jako by si na hruď připjali odznak své příslušnosti: Karel Slavoj Amerling, Josef Bojislav Pichl, Alois Pravoslav Trojan, Josef Vlastimil Kamarýt, Milota Zdirad Polák, Josef Liboslav Ziegler, Karel Jaromír Erben.“

            A podobně tomu mohlo být i u Josefa Zvonaře.

            J. L. Zvonař si za svého hrdinu vybral patrně Leopolda I., císaře Svaté říše římské v letech 1658-1705, českého a uherského krále (1657-1705) a také markraběte moravského. Leopold byl velmi vzdělaný a uměl mluvit německy, latinsky, španělsky, francouzsky a italsky. Velmi miloval hudbu a dokonce složil okolo 200 skladeb, nechal také zřídit univerzity ve Vratislavi, Olomouci a Innsbrucku. Vládl celých 48 let a zemřel roku 1705 ve věku 64 let.

Rodný domek J. L. Zvonaře

         Co se s domkem dělo dál

            Po smrti Zvonařových rodičů převzala domek jejich dcera Veronika, která se provdala za Františka Humla z obce Svatá. Po nich pak domek zdědil jejich syn František Huml, který žil na Kladně, roubenku v Kublově pronajímal. Kolem roku 1900 ji prodal manželům Josefu a Marii Neumanovým. Vdova po Josefu Neumanovi později prodala  domek manželům Václavu a Josefě Hoškovým, po jejichž smrti ho převzal jejich syn Jan Hošek.

            Již od roku 1945 usilovala obec o koupi domku. Z iniciativy místních občanů byla vyhlášena sbírka s názvem „ Svépomocná akce pro zakoupení a udržování rodného domku J. L. Zvonaře“. Ale až v  roce 2015 se podařilo obci rodný dům za 1,5 milionu korun zakoupit. V plánu je ukázková světnice počátku 19. století a v zadních prostorách se plánuje přemístění památníku, který se nachází v budově MŠ. Dále se můžeme těšit na vystavení modelu rodného domku, který byl vytvořen pro Národopisnou výstavu československou, pořádanou v Praze roku 1895 v Královské oboře v Praze a na níž byl Zvonař připomenut.

Foto modelu rodného domku

Pamětní deska, která je vidět na všech fotografiích Zvonařovy roubenky, je na domku od 24. 9. 1871, ale kniha určená k zapisování návštěvníků koncem století zmizela.

         Zajímavost
         Rodný dům J.L.Zvonaře si zahrál v oskarovém filmu Kolja.  Herec Jiří Sovák vyrábí u soustruhu v dílně pana Hoška pro malého Kolju dřevěného vlčka a na dvorku pod jabloní diskutuje se Zdenkem Svěrákem o tom „že už to brzy praskne“.

         Poškození domku při velké povodni v roce 1872

         25. května 2022 uplynulo rovných 150 let od nejtragičtější povodně, jaká kdy postihla tuto oblast. Stalo se to v sobotu 25. května roku 1872. Tehdy v odpoledních hodinách (přibližně po 16 hod.) udeřila v oblasti Hořovicka, Berounska, Zbirožska a Rakovnicka bouře, jaká zde nikdy předtím ani potom neměla obdoby. Odborníci ji přirovnávají k tropické cyklóně. Tři bouřky, putující z různých směrů, se díky takzvanému „střihovému proudění“, kdy v různých vrstvách atmosféry vanou větry zcela opačnými směry, nad zmiňovanou oblastí srazily a mračna vypustila svůj obsah k zemi. Podle svědků se to nepodobalo dešti, ale řítícímu se vodopádu. Voda stékala po polích a vymílala v nich hluboká koryta, vnikla do obytných a hospodářských stavení, a zaplnila všechny vodní toky. Nepatrné potůčky se proměnily v burácející veletoky.

            I Luční potok v Kublově se rozvodnil a hnal spousty vody od Velízu středem obce. Strhl dřevěnou lávku pro pěší vedle brodu, podemlel nároží Zvonařovy chaloupky, která se částečně sesula, a poškodil tři další domy u Veského rybníka. Ten samozřejmě přetekl a voda se valila s velkým hukotem po lukách ke Křížku, kde poškodila formanský hostinec. Po několik hodin nebylo možné dostat se od návsi ke Slovance, protože cesta byla přeťata dravým, skoro dva metry hlubokým proudem.

            Kublovský potok se spolu s rozvodněným Stroupinským potokem podílel na zkáze obce Hředle. Ta je sevřena v úzkém údolí, takže voda tady prudce stoupla. Celou vsí se prohnala třímetrová vodní stěna, něco na způsob vlny tsunami, a jako beranidlo smetla vše, co jí stálo v cestě. Většina obce zůstala v troskách a utonulo tam přes třicet obyvatel. Symbolem záchrany se stala stará hruška za kovárnou, která náporu odolala a v jejíchž větvích našlo devět lidí spásu.     

            Děsivé výjevy zažil Beroun a všechny obce při zdejších tocích. Katastrofa vyvolala velké pohnutí v celé rakouské monarchii a pořádaly se dobročinné sbírky. Bilance byla otřesná: ve zmíněných okresech bylo zcela zničeno (rozmetáno
a odplaveno) 200 domů, 520 jich bylo vážně poškozeno, takže ve většině případů muselo být strženo. Škody na majetku byly vyčísleny částkou sedm miliónů zlatých. Zahynulo 337 úředně doložených osob, ale číslo bude patrně větší, neboť některá těla se nepodařilo nikdy dohledat.

            Krajina vypadala před osudným 25. květnem jinak než po něm - a některé změny už byly nevratné! Kublov, postavený vysoko na úbočí Velízu, vyšel z této katastrofy poměrně lehce, ovšem Hředle se staly děsivým mementem, o němž se psalo ve všech evropských novinách. Dnešní podoba Hředlí je úplně jiná, než byla před povodní.

Otomar Dvořák

Ilustrace z knihy o povodních

         Síla vody a kniha        
            Více informací o povodni s dobovými ilustracemi naleznete v knize Otomara Dvořáka Nebeská stavidla se otevřela, pokud máte to štěstí, že ji vlastníte. Shánět se vám bude těžko, protože kniha vyšla již v roce 2002. Navíc se velká část nákladu  podivným řízením osudu bohužel utopila ve skladech při velkých povodních, které v tomto roce zasáhly i Beroun.