1. Úvod

Zastavení č. 1  - Vítejte na naučné stezce

MP3 Typ: MP3 Audio, Velikost: 2.49 MB

Hledačky a šifrovačky ke stezce - ke stažení

Zadání výsledků hledaček a šifrovaček - ke stažení

Mapa Naučné stezky

Kdo byl Josef Leopold Zvonař?

Portrét J. L. Zvonaře

Podpis J. L. Zvonaře

Naučná stezka vás provede po místech, kde prožil své mládí český hudební skladatel, historik, pedagog a teoretik Josef Leopold Zvonař. Byl to významný představitel hudebního života 50. a 60. let 19. století, spoluzakladatel pražského pěveckého spolku Hlahol, redaktor odborných časopisů a účastník nejrůznějších vlasteneckých a uměleckých snah, ve své době vysoce uznávaná a ctěná osobnost.

Zvonařův skladatelský odkaz není malý. V rozsahu zhruba 200 dokončených kompozic nalezneme skladby vokální, komorní, orchestrální, církevní a také jednu operu nazvanou Záboj. Jeho dílo se obecně nejeví jako ucelený organický celek, ale spíše jako řada děl s velmi rozdílnou úrovní.

Jeho patrně nejznámější píseň „Vlastenské hory", začínající slovy ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ, byla v minulosti v užším výběru při hledání naší státní hymny.

Noty Vlastenské hory

Časová osa J. L. Zvonaře:

• 1824 - 22. ledna narození v Kublově v domku č. 10
• 1829 začátek školní docházky - učitel František Klier
• 1837 první lekce hry na klavír (až ve 13 letech) učitel Eismann.
• 1837 první skladba, variaci na téma v A dur.
• 1837 – 1840 na Velízu s farářem Dmychem - příprava na závěrečnou zkoušku na piaristické škole v Berouně - podání přihlášky na učitelský kurz pražské hlavní školy u sv. Jindřicha - není přijat.
• 1841 po roce znova přihláška na učitelský kurz. Tentokrát je přijat.
• 1842 – dokončení učitelského kurzu - návrat do Kublova.
• 1842 - 43 na počátku školního roku návrat do Prahy - přihláška na Varhanickou školu. Ředitel Karel František Pitsch - prozatímní přijetí.
• 1845 absolutorium na Varhanické škole - stává se Pitschovým asistentem.
• 1847 v Cecilském spolku provedena jeho první skladba. Šlo o německou píseň „Die Abfahrt“
• 1847 přihláška za člena Matice české
• 1848 - 7. ledna umírá jeho otec ve věku 57 let - na „Abzehrung“ (na úbytě).
• 1848 -  člen první setniny „Svornosti“ pod velením barona Villaniho, probuzení zájmu o české národní hnutí.
• 1848 - červen - během svatodušních bouří skládá na slova básníka Václava Picka píseň odvahy a výzvy „Společenská“ (Vzhůru, bratří, čas volá...)
• 1857 vyučuje zpěv ve škole, kterou si zřídila Jednota katolických tovaryšů, skládá v poměrně krátké době každému řemeslu sbor (Zednická, Kovářská, Truhlářská, Ševcovská, Řeznická aj.)
• 1858 - na konci školního roku Pitsch umírá, Zvonař zvolen prozatímním ředitelem školy. Umělecká pouť do Itálie.
• 1859 vzniká klavírní kvartet B-dur op. 31 - jedno z nejzdařilejších Zvonařových děl.
• 1859 - 22. srpna - začátek práce na opeře Záboj.
• 1859 - 16. listopadu - hraje na varhany při rekviem za Josefa Jungmanna v chrámu sv. Klimenta v Praze
• 1860 - odchod z Varhanické školy
• 1860 - ředitelem na Žofínské akademii (německo-český hudební ústav pod protektorátem arcikněžny Žofie (matka císaře Františka Josefa I.)
• 1861 skládá sedmihlasý smíšený sbor Bradlec - romantická balada na slova Václava Crhy
• 1861 spolu s Janem Ludvíkem Lukesem, Ferdinandem Hellerem, Emanuelem Antonínem Melišem, aj. se stává zakladatelskou osobností pražského pěveckého spolku „Hlahol“
• 1861 vydává „Základy harmonie a zpěvu s příslušným navedením pro učitele hudby vůbec a národních škol zvláště“ s úvahami dušeslovnými, krasoumnými a vychovatelskými
• 1862 - 23. ledna - dokončení opery Záboj
• 1862 odchod ze Žofínské akademie - zhoršení jeho zdravotního stavu
• 1862 - 19. srpna - v Borové - oslavy Karla Havlíčka Borovského, pro kterou složil na Nerudova slova slavnostní sbor
• 1862 Zvonař získává místo ředitele kůru u sv. Trojice ve Spálené ulici v Praze.
• 1863 Pracuje až do své smrti na hudebních heslech pro Riegrův slovník naučný, autor 160 věcných hesel v rozsahu písmen A-Pi
• 1863 vydává Theoreticko-praktickou školu piana s národními písněmi co cvičební látkou pro útlou mládež. Věnováno žákyním Renatě Fügnerové a Anně Mikšové
• 1863 - 9. března  – spoluzakládá „Uměleckou besedu“
• 1863 zvolen v Umělecké besedě do komise pro pořádání abonentních koncertů Později zvolen ještě archivářem
• 1863 podnikl uměleckou cestu do Německa
• 1863 se stal učitelem zpěvu na Vyšší dívčí škole v Praze
• 1864 vydává Příruční knížku při vyučování zpěvu pro I. třídu vyšších dívčích škol
• 1865 - 22. listopadu - umírá v Praze ve věku nedožitých jedenačtyřiceti let
• 1865 - 26. listopadu  - duchovní obřad v kostele sv. Trojice v Praze ve dvě hodiny odpoledne
• 1865 - 27. listopadu - mše v kostele sv. Jana Křtitele na Velízi - uložení do hrobu
• 1871 - 24. září - odhalení pamětní desky na rodném domku. Ve stejný den byl před školní budovou z podnětu žebráckého pěveckého spolku „Hlahol“ odhalen pomník
• 1872 na domě č. 713-II ve Vodičkově ulici v Praze, kde Zvonař naposledy bydlel a kde také zemřel, odhalení pamětní desky
• 1897 založena Dělnická vzdělávací beseda Zvonař
• 1955 založení pěveckého spolku „Zvonař“, který vedla učitelka paní Hedvika Sebránková
• 1962 založen v Kublově Lektorát hudby osvětové besedy
• 1964 otevřen Zvonařův památník zásluhou učitele Václava Sebránka
• 1982 reinstalace sbírky Zvonařova památníku.
• 2015 Obec Kublov odkupuje rodný domek č. 10
• 2024 otevřena naučná stezka „Po stopách J. L. Zvonaře“
• 2024 odhalena busta – autor Jiří Vydra

 KONCERT  - první akce oslav 200 let

            V sále restaurace Na Slovance proběhl 27. ledna 2024 klavírní koncert. Skladby J. L. Zvonaře a jiné přednesl na klavír Jan Veselý ml. a odborným slovem provázel hudebník, hudební znalec a odborník Doc. MgA. Lukáš Matoušek. Připravil si zajímavé informace, postřehy a souvislosti, se kterými seznámil posluchače koncertu. Svůj text nám laskavě poskytl.

             Doc. MgA. Lukáš Matoušek o J. L. Zvonařovi

            V pondělí, 22. ledna to bylo 200 let od narození kublovského rodáka Josefa Leopolda Zvonaře. Vzhledem k tomu, že v témže roce se narodil i Bedřich Smetana, byl vždy rok končící na čtyřku oslavován jako rok české hudby. Ke Smetanovým oslavám postupně přibývali i další jména hudebníků, jejichž životopisná data byla zakončena čtyřkou. Je dobře, že se letos začíná také připomínat dosud neprávem opomíjený Josef Leopold Zvonař. V posledním čísle časopisu Harmonie se objevila velmi dobrá studie hudebního vědce Tomáše Slavického, vnuka skladatele Klementa Slavického. Také z této studie jsem čerpal některé informace.

            Zařaďme si Zvonařovo narození do dobového kontextu a připomeňme si několik osobností spojených s rokem 1824. Kromě Zvonaře a Smetany se v tomto roce narodil i další význačný hudební skladatel Anton Bruckner, významný učitel zpěvu a pozdější kolega Zvonařův v Umělecké besedě František Pivoda, spisovatel Alexander Dumas mladší. V témže roce zemřela zpěvačka a interpretka řady Mozartových skladeb Josefina Dušková, významný mecenáš Jan Nepomuk Chotek nebo francouzský král Ludvík XVIII. A v roce 1824 byla také poprvé provedena Beethovenova 9. symfonie. Z těchto několika připomenutí událostí z roku Zvonařova narození můžeme dobře poznat, že se jednalo o dobu velkých proměn v kulturním a především v hudením životě. Řečeno velmi zjednodušeně v době Zvonařova dětství dozníval hudební klasicismus a rodil se nový hudební sloh – romantismus. Ve Zvonařově hudebním odkazu je právě toto spojení staré české hudby s rodící se hudební modernou velmi zřetelně vidět. První polovina 19. století je dobou pokroku a nových vizí a zároveň dobou, kdy se mnozí vrací k minulosti. Jen jeden příklad za všechny – bytostný romantik Felix Mendelssohn Bartholdy s nadšením provozuje objevené Bachovy Matoušovy pašie. A právě Josef Leopold Zvonař byl rovněž objevovatelem minulosti a zároveň tvůrcem a vizionářem budoucnosti. Jeho veliký přínos pro jeho dobu byl v tom, že byl první, kdo psal o hudební historii a teorii v češtině.

            Zvonař pocházel z prostých poměrů. Jeho otec byl zednický tovaryš a rodiče chtěli mít ze svého synka krejčího. Kublovský farář a vynikající varhaník a zpěvák Josef Dmych poznal Zvonařův talent a byl mu nápomocen v hudební výchově. S hudbou se malý Josef Leopold seznamoval od útlého dětství, kdy se doma zpívalo. Po letech vzpomínal, že “se pamatuje velmi živě na šťastné chvíle, ve kterých jeho děd a strejcové ve trojzpěvu“ zpívali vánoční písně. Jeho hudební začátky byly podpořeny také zásluhou strýce, slepého učitele hudby Josefa Frýberta. Hudební vzdělání získával u kublovského kantora Václava Eismanna, který Zvonaře naučil hrát na housle, na flétnu, na klarinet, na lesní roh a na klavír. Po absolvování učitelského kurzu se Josef Leopold přihlásil v 18 letech na pražskou varhanickou školu. Ředitel varhanické školy Karl Franz Pitsch rozpoznal nadání chudého venkovského studenta a zajistil mu slušný při-výdělek v rodině Lobkoviců. Po dvou letech studia začal Zvonař od roku 1844 na varhanické škole také vyučovat. V revolučním roce 1848 se Zvonař zapojil do vlastenecké společnosti, v níž se setkal s Karlem Jaromírem Erbenem, Boženou Němcovou a se svým celoživotním přítelem Janem Nerudou. Po smrti ředitele Pitsche v roce 1858 se Zvonař stal na krátkou dobu ředitelem varhanické školy. V té době tam také byl jedním z jeho žáků Antonín Dvořák.

            V roce 1860 se Zvonař stal ředitelem Žofínské akademie. Toto místo mu přenechal František Škroup. Výuka zde byla zaměřena na měšťanskou elitu. Po dvou letech (kdy se začala projevovat plicní choroba) přešel Zvonař do kostela Nejsvětější trojice ve Spálené ulici, kde se stal ředitelem kůru. V těchto letech byl Zvonař neobyčejně aktivní. Byl v roce 1861 spoluzakladatelem spolku Hlahol, v roce 1862 Sokola a v roce 1863 spolu se Smetanou, Pivodou, Hálkem, Mánesem a mnoha dalšími spoluzakladatelem Umělecké besedy. Při volbě předsedů jednotlivých odborů UB, kdy předsedou literárního odboru byl zvolen Vítězslav Hálek, předsedou výtvarného odboru Josef Mánes, byl Zvonař s 18 hlasy hned za Bedřichem Smetanou, který získal 19 hlasů. To svědčí nejen o Zvonařově oblíbenosti mezi ostatními hudebníky, ale i to, že byl uznáván pro svoji všestrannost a odbornost. Starostou celé Umělecké besedy byl tehdy zvolen libretista Smetanových oper Josef Wenzig. V Umělecké besedě měl na starost pořádání abonentních koncertů. Na počátku roku 1865 pořádal pro Uměleckou besedu přednášky o lidové písni. Na konci téhož roku, dne 23. listopadu 1865 Josef Leopold Zvonař podlehl plicní chorobě v nedožitých 42 letech. O jeho popularitě svědčí to, že pohřební průvod z Prahy přes Beroun až na Velíz se stal doslova národní manifestací. Představme si pěší průvod z Prahy až na Velíz...

            Ačkoli byl Zvonař velmi plodný skladatel, dnes je známá pouze jeho píseň „Vlastenské hory“ na text Václava Jaromíra Picka, začínající slovy „Čechy krásné, Čechy mé“. Ze Zvonařova skladatelského odkazu si alespoň připomeňme některá jeho díla: dvě opery Lesní kaple a operu Záboj podle jedné z básní rukopisu Královédvorského. Dále čtyři orchestrální předehry, tři mše, 60 písní s českým i německým textem, 30 mužských sborů, dvě klavírní sonáty a klavírní kvartet. Kromě toho napsal publikace věnované hudbě, kde v mnohém navázal na Jakuba Jana Rybu, kterého známe především z jeho České mše vánoční „Hej mistře“. Zvonařovy pedagogické publikace byly dlouhou dobu užívané a byly populární. Vedle řady písňových sborníků a příruček pro zpěv ve školách napsal první obsáhlejší českou knihu o hudbě nazvanou „Základy harmonie a zpěvu“. Přispíval také do hudebního časopisu Dalibor. O jeho zasvěcené články v tomto časopise byl velký zájem. Vytvořil také na 160 hudebních hesel pro Riegrův slovník naučný. Zvonař byl prvním, kdo se dokázal správně orientovat v historických hudebních pramenech a dokázal o historické hudbě srozumitelně psát v češtině. Jeho význam jako skladatele, pedagoga, hudebního teoretika a publicisty není zatím řádně doceněn. Doufejme, že Zvonařova doba je před námi v blízké budoucnosti. A k tomu jistě přispívají i kublovské oslavy spojené s 200. výročím narození našeho rodáka, Josefa Leopolda Zvonaře.

            Kdo je Doc. MgA. Lukáš Matoušek?

            - absolutorium Konzervatoře v Praze (1967), kde studoval klarinet (prof. Dr. Milan Kostohryz), dirigování (Prof. Dr. Václav Smetáček) a skladbu (prof. Zdeněk Hůla). V letech 1969-1975 studoval soukromě skladbu u prof. Miloslava Kabeláče. V roce 1981 absolvoval skladbu na JAMU v Brně (Prof. Dr. Ctirad Kohoutek). V letech 1968-69 absolvoval dvouletý kurz elektroakustické hudby v Čs. rozhlase vedený Prof. Miloslavem Kabeláčem, Dr. Eduardem Herzogem a Dr. Vladimírem Léblem. V roce 1980 studoval středověkou hudbu v Londýně na stipendium British Council. Matoušek působil v 70. letech jako profesor klarinetu, v 80. letech jako hudební režisér v Čs. rozhlase, v 90. let jako dramaturg gramofonové firmy Studio Matouš a v letech 2000 – 2006 byl dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 působí pedagogicky na Hudební fakultě Akademie Múzických umění v Praze. Je zakladatel (1963) a umělecký vedoucí vokálně-instrumentálního souboru Ars cameralis.

V tomto souboru, který se věnuje především interpretaci středověké a soudobé hudby, hraje Matoušek na klarinet a na historické nástroje. Je považován za znalce středověké hudby a středověkých hudebních nástrojů. Se souborem Ars cameralis koncertuje doma i v zahraničí. Nahrál několik CD a také řadu skladeb pro české i evropské rozhlasové a televizní stanice. Několik let také spolupracoval se souborem Pražských madrigalistů. Matoušek byl členem Umělecké besedy (UB) od roku 1969 až do jejího zrušení komunistickou zvůlí v roce 1972 a znovu je členem od jejího obnovení v roce 1990. V letech 1994-2008 byl předsedou jejího hudebního odboru a v letech 2008-2016 starostou celé UB. Od roku 1990 je členem skladatelského spolku Ateliér 90. Mezi interprety Matouškových skladeb najdeme například dirigenty jako jsou Sir Charles Mackerras, Gennadij Roždestvenskij, Jiří Bělohlávek, Ole Schmidt, Petr Louženský apod.